Socializační školka pro štěňata

Je určená pro štěňata od 3 do 6-ti měsíců. Správná socializace štěněte je moc důležitá proto, aby jste se svým psem prožili spokojený život. Štěně by si ve svém ranném věku mělo zvyknout na většinu situací, které bude zažívat v dalších letech. Jednou ze stránek socializace je správný vztah k ostatním psům, kterým se zvláště ve městě, prostě nevyhnete. A nejjednodušší metoda jak toho dosáhnout, je umožnit štěněti, aby se mohlo učit ze vzájemného kontaktu s ostatními psy. Proto jsme otevřeli i tuto školku, kde si štěňata mohou především  pohrát s vrstevníky,  kde se mohou seznámit se spoustou nových vjemů a taky lidí, kde se naučí pár základních povelů.

Co s sebou

• Hodně pamlsků, které má štěně rádo – nejlépe různé druhy a nejlépe malé kousky, které může sníst bez kousání
• pevné vodítko (ne řetízkové, ne samo navíjecí)
• obojek
• oblíbená hračka

Pokud půjdete na lekci, tak před tím vynechte jednu krmnou dávku (tzn. pokud štěně baští 3x denně, tak tu polední vynechte, nebo dejte jen půl dávky, protože ji dostane formou pamlsků na cvičišti atp. V žádném případě nekrmte štěně těsně před odchodem na cvičiště. Štěňátko by mělo mít za sebou všechna základní očkování (psinka, parvoviróza, leptospiróza atd.) a teprve potom je vhodné s ním jít do většího kolektivu psů a do míst, kde se setkává více psů. Vyjímkou je vakcina proti vzteklině, která se očkuje v pozdějším věku štěněte, ale která je na rozdíl od ostatních očkování povinná, a různé další doplňující očkování proti např. psinkovému kašli, tetanu, borelióze a dalším, které už jsou na zvážení majitele psa.

Co je to socializace psa a kdy s ní začít?

Začněme od počátku, to jest od narození štěněte. Vývoj mozku štěněte není ukončen porodem, ale pokračuje ještě několik týdnů po porodu, je nutné, aby štěně bylo vychováváno v prostředí, které jeho rozvoj bude podporovat.

Během socializace musí štěně získat tyto čtyři nejdůležitější zkušenosti:

• kontakt s jinými psy, lidmi, zvířaty a okolím
• zkušenost s dorozumíváním
• nalezení svého místa v hierarchii smečky
• regulace kousnutí

Kontakt s jinými psy, lidmi, zvířaty a okolím.
Po narození nemá štěně žádné zkušenosti s chováním k jiným zvířatům a cizím lidem. V průběhu socializace se to proto musí naučit. Příkladem mu v tom je obvykle jeho matka. Pokud v období socializace štěně tuto zkušenost nezíská, může mít v dospělosti velké problémy se soužitím se svým okolím.

Zkušenost s dorozumíváním.
Štěně se musí naučit rozumět intonaci Vaší řeči, některým slovům a posunkům. Je důležité, aby se štěně mohlo učit těmto vjemům porozumět už u chovatele. Chovatel musí mít se štěnětem osobní kontakt a musí s ním mluvit.

Nalezení svého místa v hierarchii smečky. 
Pro příjemné soužití se psem je důležité, aby akceptoval místo, které má určeno ve své „lidské smečce“. Neměl by to být problém, neboť pro štěně je přirozené podřídit se silnějšímu členu smečky, protože ten jej pak chrání. Pes musí ve svém pánovi vidět přirozenou autoritu a ochranu.

Regulace kousnutí.
Přirozeným nástrojem k většině štěněcích her je kousání. Štěně se v období socializace musí naučit tzv. zastavenému /regulovanému/ kousnutí, kdy vědomě kouše tak, aby ostatním neublížilo.

Ve všech těchto fázích je nepostradatelný osobní kontakt člověka se štěnětem. Ideální je to ve spojení s takovými činnostmi jako je mazlení, hra, ale také péče o srst a zdraví psa. Člověkem není míněn jen samotný pán, ale samozřejmě i ostatní členové lidské smečky a také cizí lidé. Je vhodné štěněti vyhradit životní prostor a to nejen ve fyzickém smyslu. Pes musí zřetelně poznat, kde se smí pohybovat a co smí a nesmí dělat. Při poznávání nových věcí v životě je mu oporou jeho pán.

U štěněte se postupem času mohou objevit poruchy chování, které tu dříve nebyly.

Nejčastěji to jsou:

• úzkost
• uzavřenost
• strach
• agresivita

Úzkost:
U mláděte je hra normálním životním projevem. Pokud si hrát nemůže, ať je to z důvodu, že nemá s kým či je mu to znemožněno, začne projevovat v době, kdy je samo úzkost. Je to způsobeno tím, že neumí být samo. Svůj stres odreagovává různými projevy, ničením věcí kolem sebe, soustavným štěkotem…

Uzavřenost: 
Odchod štěněte od mámy a sourozenců k novému majiteli je pro něj jistou stresovou situaci, kterou mu pomáhá řešit jeho zvědavost. Štěně, které trpí uzavřeností, vyhledává skrýše, zalézá pod nábytek… Několik dní po příchodu do nového domova si odmítá hrát, nepřipouští žádný tělesný kontakt s novými /neznámými/ lidmi. Ve společnosti lidí odmítá jíst.

Strach: 
Než se ze štěněte stane suverén, musí prožít mnoho nejrůznějších situací a tak získat zkušenost, pokud se to nestane, může v dospělejším věku vykazovat nestabilitu chování a nevyzpytatelné reakce na nejrůznější podněty v běžném životě. To je velmi nebezpečné neboť právě takové chování končí často dopravní nehodou či úrazem.

Agresivita /útočnost/:
Zakořeněný strach může zapříčinit reakce, které hraničí s agresivitou. Štěně, pokud nemůže ze situace, ve které se ocitne utéci, ze strachu zaútočí. Jakmile štěně získá jistotu a přestane se bát, přestává útočit. Ovšem agresivita nemusí být způsobena jen strachem, může být též vrozená. Takový pes útočí bez důvodu a to i v situacích, kdy není nijak ohrožen.

Těmto poruchám chování lze předejít správnou socializací ve vhodném období.

Období vývoje štěňat

• do 2 týdnů období novorozenecké
• 2-6 týdnů období přechodné
• 6-12 týdnů období socializace

Vzhledem k tomu, že štěně přichází do svého nového domova obvykle v 7-8 týdnu věku, začíná období socializace už u chovatele. Proto je důležité vybrat si chovatele, který štěněti poskytnul dostatek podnětů.